Radana Syrovátková
Pozvání k aktivní účasti na mezinárodním panelu na konferenci přišlo od Miriam Roskin Berger v málo vhodný čas: v roce 2025 globální světová situace nepřispívala ani ekonomice, ani cestování, ani svobodě slova na pomezí Spojených států amerických. Hodně z nás váhalo vydat se na konferenci se všemi riziky nových poměrů. Přesto nešlo odolat.
Miriam Roskin Berger je osobně spjata s počátky tanečně pohybové terapie (TPT) u nás. Stála na počátku naší cesty tam, kde jsme nyní. Stála s námi v chaosu doby a dodávala odvahu jít zcela neznámou, a přece tak jasnou cestou ke svobodné expresi a neverbalitě v psychoterapii.
Miriam Berger v roce 2025 oslavila neuvěřitelné devadesáté narozeniny, a rozhodla se v tomto čase předat vedení mezinárodního panelu Patricii Capello. A zároveň se jednalo už o šedesátý ročník konference americké asociace (American Dance Therapy Association – ADTA, pozn. red.), který se konal ve městě Raleigh ve státě Severní Karolína a nesl téma „Deepening Community Care.“
Moje první účast na tomto panelu proběhla v roce 2000. Byla pro mne tehdy objevením světa diverzity, svobody a svobodné diskuze. V roce 2000 se poprvé v Seattlu mluvilo o zrcadlových neuronech – tehdy ještě ostatními směry nereflektovaných ve svém psychoterapeutickém významu. Jednalo se o čerstvý objev prezentovaný v témže roce. Tanečně pohybové terapeutky a terapeuti byli první, kteří pochopili význam pro doložení „zrcadlení“ (mirroring) jako fenoménu, který užíváme v TPT. A dále pochopení jejich významu pro to, co v TPT nazýváme „kinestetickou empatií“, ostatně také názvem, zavedeným do oboru díky Miriam Berger.
Mimi Berger vždy podporovala mezinárodní komunitu mimo USA. Vedla výcviky v Rotterdamu či ve Švédsku a vzdělávání v jiných programech Alternate Route, které podporovala po celém světě. Troufnu si říct, že byla u zrodu velkého množství výcviků a škol dnešní Evropské asociace tanečně pohybové terapie (European Association Dance Movement Therapy – EADMT, pozn. red.). Na mezinárodním panelu jsme vídali tanečně pohybové terapeuty nejen z ČR, ale i z Koreje, Japonska, Číny, Indie, Egypta, Itálie, Izraele, Nizozemska,Velké Británie, Polska, Ukrajiny, pobaltských republik, Jižní Ameriky. Záleželo na tématu panelu. Nezapomenutelný byl pro mě i mezinárodní panel složený z mužů – tanečně pohybových terapeutů, kteří hovořili o mužích a TPT. Mezinárodní panel byl vždy živým bodem konference, nikdy nebylo v sále prázdno. V tomto panelu máme neoddiskutovatelnou letitou pozici.
Loňský panel byl věnován bilanci mezinárodní komunity. Lehce absurdním kouskem byla i účast Kanady – kde asociaci tanečně pohybové terapie zakládala Češka, Zuzana Ševčíková, absolventka Duncan Centre v Praze. Vycestovali do Kanady s manželem a Zuzana zde později založila asociaci a jezdila se dívat i na tu naši, jak ji máme ukotvenou. Dnes máme co dohánět my s Kanadou, ale tak to vývojově někdy chodí. Je to spíše zpráva o kontextu země, ve které je buď nastavení na řešení a vývoj, nebo je ho méně.
Ale abych nezůstala jen u mezinárodního panelu – na tomto krátkém videu je zachycen pohybový rituál vedený Mimi Berger. Používá rituál od Marian Chace, od které ho ještě osobně převzala Kéž bychom v devadesáti letech měli všichni tuto zdatnost. Ale nutno popsat i klima ostatních částí konference.
Velkou událostí byl živý stream do sálu mezi námi dobře známou Amber Gray a Stephenem Porgesem. Amber zná Steva mnoho let, ještě před boomem polyvagální teorie. Ve spolupráci vytvořila „Polyvagal informed DMT“ (tanečně pohybovou terapii založenou na porozumění existence polyvagální teorie, pozn. red.). Steve Porges byl hostem konference ADTA zhruba před 10 lety. Stream na konferenci obsahoval jejich vzpomínky na první kontakty a dialogy týkající se polyvagálního konceptu. Před 10 lety těsně před konferencí ADTA se Stevem Porgesem Amber vyučovala naše studenty a během volných chvil bohatě komunikovala se Stevem o obsahu konference. A my jsme paralelně mluvily o rozdílu mezi strachem a hrůzou, které se začínaly v našem evropském posttraumatickém poli vynořovat z kolektivního nevědomí – na pomezí práce s běžným neurotickým repertoárem a práce s traumatem. Synchronicity globálně stále existují. Téma se vynořovalo všude, ještě před retraumatem globální migrace, covidovou izolací a pozdější válkou v různých regionech – od Ukrajiny přes Izrael. Vidět Amber a Steva v družné i humorné debatě bylo ujištěním, že bydlet alespoň jednou nohou v ADTA kultuře a komunitě je moc dobře.
Komunitní zážitek z konference je velmi posilující. Vždy jsem říkala, jak úlevné je být na setkání osmi set a více tanečně pohybových terapeutů v jedné budově, kterým nemusíte vysvětlovat, co je a co není TPT. A se kterými se můžete vzájemně inspirovat v nových směrech, aplikacích TPT či propojeních s novými výzkumy z jiných oborů. Prožila jsem s ADTA i jejich stres z přesunu TPT z kategorie psychoterapie do kategorie psychoterapeutického poradenství. Obavy se nenaplnily a ADTA žije i nadále. Budiž nám nadějí, že i my nyní v České republice zvládneme totéž. ADTA, jako hodně starší sourozenec naší asociace TANTER, v sobě nese nekonečné spektrum inspirujících postupů, struktur, projektů a bojů za legitimnost oboru. Vždy našim studentům doporučuji se zúčastnit, pokud mají možnost.
Loňský běh byl přesto něčím i složitý: jelikož hodně lidí váhalo, zda v současném stavu světa a ekonomiky dojet, byl zřetelně méně obsazen členy z USA. A též tématicky: kromě velmi zajímavých workshopů se zde – pro mě překvapivě – prolínala témata, která, řečeno lidově, byla již dávno objevena a známe je z devadesátých let. Dnes jsou znovu v kurzu, ale nepřinesly o mnoho více než již známe. Byly připomenuty. Vedlo mě to k zamyšlení, proč se to nyní děje. Možná dochází ke generační obměně a tím se znovu opakují jisté milníky. Ale také – jak Mimi letmo utrousila v naší osobní debatě, a snad to smím citovat – „svět nám jaksi regredoval“. A to je jistě tématem k zamyšlení pro každého, kdo pracuje s lidským vědomím a nevědomím v jakékoliv podobě.
Ráda bych podpořila všechny členky a členy naší asociace, aby neváhali s účastí na dalších setkáních. Budete v kontaktu s tělesnou pamětí TPT – takovou, jakou se pokoušíme předávat v naší větvi výuky (výcvikový program neziskové organizace Moving Self, pozn. red.). A s velkou kreativitou v oboru, hloubkou chápání podstaty pohybové a tělesné práce, s precizním propojováním s vědeckými základy a nově definovanými objevy medicíny. Novými zkušenostmi v nových výzvách. Mě osobně velmi oslovila pohybová práce izraelské terapeutky Alexandry Zaslav žijící v New Yorku. Vytvořila v Jaffě skupinu TPT a po válečném útoku se jejím prostřednictvím pokoušela podpořit reintegraci izraelsko-palestinské komunity v univerzitním prostředí, a to pohybovými prostředky. Posílení vzájemného pochopení a sblížení v živém válečném konfliktu štěpícím společnost, jinak dříve v určitých oblastech sourodou, mi přijde jako heroický počin. Rovněž byl velmi zajímavý workshop věnovaný roli překladatele ve výuce TPT v zahraničí a tomu, jaké nové výzvy přináší překládaná výuka. Byla zajímavou reflexí i pro mě po mnoha letech překládané výuky u nás nebo například na Ukrajině, kde jsem učila výcvikovou skupinu ještě před válkou.
Tedy znovu: jezděte, zažívejte, dopřejte si tuto profesní péči, naslouchejte novým směrům a impulzům a předávejte je dál svým klientům, kolegům a někteří i studentům.
Foto: Archiv RS
MUDr. Radana Syrovátková, BC-DMT, je psychoterapeutka pracující formou hlubinné psychoanalytické psychoterapie se silným akcentem na tělesně – pohybové aspekty tvorby osobnosti. Má bohatou zkušenost v individuální a skupinové psychoterapii, ať verbální nebo tanečně terapeutické formy. Ve svém pojetí psychoterapie čerpá ze všech zdrojů svého vzdělání – medicínského, psychoterapeutického a tanečně terapeutického. V neziskové organizaci Moving Self, která letos slaví deset let od založení, působí jako lektorka a odborná garantka výcvikového programu v tanečně pohybové terapii. Je profesionální členkou Asociace tanečně pohybové terapie v ČR (TANTER) a mezi lety 2002 a 2007 působila jako její předsedkyně.
