Definice tanečně pohybové terapie
Tanečně pohybová terapie (TPT) je psychoterapický směr, který využívá pohyb a tanec k péči o duševní zdraví a celkovou pohodu člověka. Podporuje propojení těla, emocí a mysli a pomáhá lidem lépe porozumět sobě i svému prožívání.
V TPT nejde o „hezký tanec“ ani o nácvik kroků. Důležitý je jakýkoli přirozený pohyb – gesto, postoj, dech či drobný pohyb, který vyjadřuje to, co člověk cítí a prožívá tady a teď. Terapeut tento pohyb citlivě podporuje a využívá jako prostředek dialogu a léčby.
TPT patří také mezi expresivní (umělecké) terapie. V bezpečném vztahu s terapeutem nabízí prostor pro uvolnění napětí, vyjádření emocí, posílení sebepodpory a hledání nových, zdravějších způsobů, jak být v kontaktu sám se sebou i s druhými.
Využití tanečně pohybové terapie
Tanečně pohybová terapie (TPT) se používá jak v osobním rozvoji, tak v léčbě psychických i tělesných obtíží. Pomáhá dětem, dospělým i seniorům lépe zvládat emoce, stres, změny v životě a posilovat vztah k vlastnímu tělu.
Využívá se například ve školách, při práci s dětmi a dospívajícími, v mateřských centrech, v programech na prevenci násilí, u lidí v náročném zaměstnání, jako součást péče o seniory nebo v péči o duševní zdraví tzv. běžné populace v soukromých praxích.
Terapie podporuje lidi, kterým se těžko mluví o svých pocitech, kteří mají psychosomatické obtíže, poruchy tělesného obrazu, zkušenost s traumatem nebo prožívají závažné onemocnění (např. onkologičtí pacienti či lidé po úrazech a cévních mozkových příhodách).
TPT je vhodná všude tam, kde slova nestačí a kde tělo „mluví“ napětím, bolestí či zablokovaným pohybem – nabízí bezpečný prostor, jak tyto prožitky zkoumat a postupně uvolňovat pomocí pohybu a tance.
Cíle tanečně pohybové terapie
V oblasti osobního rozvoje a prevence se TPT zaměřuje na uvolnění stresu, rozvoj kreativity, sebepoznání a posílení osobních či profesních dovedností – například v oblasti komunikace, sebeprezentace nebo vztahů s druhými.
Jako psychoterapeutická metoda pracuje TPT s hlubšími cíli, které pomáhají při léčbě psychických obtíží a duševního utrpení. Podle odborné literatury lze tyto cíle rozdělit do tří hlavních oblastí:
- 1. Integrace těla a psychiky
Propojení tělesného prožívání s emocemi a myšlenkami – pomáhá lidem lépe porozumět sobě a svému vnitřnímu světu.
- 2. Zlepšení vztahu k vlastnímu tělu
Podpora zdravého vnímání těla, uvolnění napětí a práce s tělesným obrazem – zejména u lidí po traumatu, nemoci či s psychosomatickými obtížemi.
- 3. Posílení kontaktu se sebou i s druhými
Rozvoj schopnosti být v kontaktu s vlastními pocity a potřebami a zdravě komunikovat s okolím – verbálně i neverbálně.
Tyto cíle vycházejí z principu celistvosti člověka a z přesvědčení, že tělo je klíčem k uzdravení (tzv. bottom-up princip).
